THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rakušané FORCEDOWN se probudili k životu v létě roku 2002, stvořili CD demo „Meaningless“, trochu si zakoncertovali, prošli personálními změnami a v prosinci loňského roku zalezli do studia aby tam připravili CD „Immortality of Words“. To co držím v rukou je však prozatím pouhopouhé demo. A nutno dodat velmi neprofesionálně vyvedené demo. Čtyři skladby na CD-R bez bookletu s přihozeným promo letáčkem nesvědčí o tom, že by si s tím skupina dala velkou práci. Nad tímhle bych však klidně mávnul rukou, jenže totéž bohužel platí i o hudebním obsahu nevábného nosiče.
Skupina sama sebe řadí hned do několika stylů, přičemž hardcore jim jsem ochoten spolknout, s metalcorem už je to na vážkách, a zmiňovaný severský melodický metal? No ten jsem hledal marně, pokud tím ovšem nebylo myšleno občasné triviální rádoby melodické skučení v refrénech, které ale mnohem víc evokují neo-punkové halekání. Výsledek tedy působí jako nepodařená mixtura hardcoru se skejťáckou kýčovitostí. Jenže i tomuhle modelu chybí vlezlost a veselost amerických top partiček. No, prostě to podle mě neosloví ani náctileté jelimany, ti by potřebovali alespoň trochu slušnější zvuk nahrávky a příjemnější celkové vyznění. Nenápadité kytary totiž kolovrátkově rolují nad jednoduše jednotvárnou rytmikou, a když bicman jaksi „zasóluje“, jen tím plně odkopává prázdnost a nedůraznou omšelost svého projevu, čemuž nijak nepomáhá ani popelnicový zvuk. Nechce se mi to už dál pitvat, hořká pachuť, která mi zůstala v ústech po více jak dvouhodinovém poslechu tohoto kotoučku mě nutí být krutý. Nemohu však jinak, jen oplácím krutost zase krutostí. Vylézt na svět s takto „odfláknutou“ prací totiž nepovažuji za nic jiného. Že by skupina nebyla ničeho lepšího schopna? Ale vlastně o co jde, vždyť si tihle hoši dali jako moto: „Dělat hudbu a bavit se“. No, když se baví alespoň oni, já si dám každopádně řádný pozor, aby už se mi vícekrát tahle zábava nepřipletla do cesty.
Prázdnota, to je asi ten vše vyjadřující pojem, který mě napadá, pokud bych měl stručně charakterizovat tohle demo. Skoro se bojím vyslovit, že FORCEDOWN hrají hardcore, protože by se to mohlo chápat i jako urážka tohohle stylu.
2 / 10
Andre Schönauer
- bicí
Bernhard Schwarz
- kytara, vokál
Jürgen Miksche
- basová kytara
Peter Neunteufel
- kytara, vokál
1. The Immotrality Of Words
2. Settlement
3. Fist Fuck
4. The Scars in me
The Immortality Of Words (demo) (2005)
Meaningless (demo) (2003)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.